The introduction of sound film started as patent-holding companies and their patent pools struggled to exploit their rights in as many commercial products and as many countries as possible. Thus, new multinational multimedia conglomerates like RCA in the US or Küchenmeister group in Europe were established in the 1920s. The present paper analyzes an integration of the German electrical corporations Siemens & Halske and AEG (and their joint company Klangfilm) into the Czech film market and their struggles with both international and domestic competitors there. Via series of patent law suits, they attempted to monopolize Czech exhibition sector as well as film studios. Simultaneously with coordinated activities in other European countries, they tried to do nothing less than stop the whole first sound season in Prague theaters, all of them initially wired with Western Electric or Philips systems. After so-called Paris Agreement in July 1930, Klangfilm ceased to attack the faster Americans and turned against domestic producers and small cinemas that bought their cheap equipment, until it forced them to become its licensees. In the mid 1930s, the German monopolists started the third campaign: with the help of their key customer, Barrandov Studios AB, they attacked the second emerging Prague film studio »Host«, then wired with Philips system, and eventually contributed to its collapse. Parallel with those film »wars«, similar litigations were going on in the field of radio technology (with Telefunken as the main actor). As numerous sources in Siemens corporate archives, Munich, AEG files in Deutsches Technikmuseum, Berlin, and ministerial files in the National Archives, Prague, prove, those negotiations were of key importance for economic development and national identity of the Czechoslovak film industry of the time, however, until now, they have been mostly unknown to film historians.
Nástup zvukového filmu začal jako snaha velkých držitelů patentů sdružených do patentových poolů o exploataci vlastněných práv v co největším počtu komerčních produktů a zemí světa. Tímto způsobem ve 20. letech vznikla řada nadnárodních multimediálních koncernů jako RCA v USA a Küchenmeisterova skupina v Evropě. Tento konferenční příspěvek bude analyzovat vstup německých elektrokoncernů Siemens & Halske a AEG (a jejich dceřiné společnosti Klangfilm) na český filmový trh a jejich boj se zahraničními i domácími konkurenty. Tyto koncerny se pomocí série patentových sporů pokusily o monopolní ovládnutí českého kinosektoru i filmových studií. Simultánně s koordinovanými aktivitami v dalších evropských zemích si vytkli za cíl zmaření celé první zvukové sezóny v pražských kinech, jež byla zpočátku vybavena výhradně aparaturami Western Electric nebo Philips. Po tzv. pařížské dohodě z července 1930 Klangfilm přestal útočit na rychlejší Američany a obrátil se proti domácím výrobcům zvukových aparatur a malým kinům, jež instalovala jejich přístroje, dokud je nedonutil k přijetí vlastních licenčních podmínek. V polovině 30. let spustili němečtí monopolisté třetí kampaň: s pomocí svého nejvýznamnějšího českého zákazníka, studií AB Barrandov, zaútočili na vznikající filmové studio »Host« a podstatně přispěli k jeho následnému krachu. Souběžně s těmito filmovými spory probíhala obdobná jednání na poli radiotechniky, kde byla hlavním aktérem firma Telefunken. Ačkoli početné prameny v mnichovském archivu Siemense, fond AEG v Deutsches Technikmuseum, Berlin, a ministerské fondy v pražském Národním archivu dokládají, že zmíněné spory měly zásadní význam pro ekonomický vývoj a národní identitu čs. filmového průmyslu dané doby, až dosud zůstala celá problematika filmovým historikům téměř neznámá.
.